Díky amnestii nového císaře Karla I. se z vězení dostala špička strany. Ihned začala politicky pracovat. Díky tomu, že s nimi byli ve vězení i „anarchokomunisté“ sdružení ve Federaci českých anarchistů - FČA, začalo vzájemné sbližování. Třetího února 1918 se na návrh Bohuslava Vrbenského sešla v Duchcově FČA. Na tomto setkání padlo rozhodnutí k sloučení FČA s národními sociály. Ke sloučení došlo na sjezdu strany ve dnech 30.3. – 1.4. 1918 a strana se přejmenovala na Českou sociální stranu (Československo ještě neexistovalo). Příchod anarchokomunistů měl velký vliv na nový program strany, která se výrazně posunula doleva. Díky tomu se do Revolučního národního shromáždění dostali i původní členové FČA. Nejznámější byl S.K. Neumann. Bohuslav Vrbenský, Luisa Landová – Štychová a Václav Draxl, který se stal spolu se jmenovanými, poslancem ve volbách v roce 1920, přičemž Bohuslav Vrbenský se stal postupně třikrát ministrem. Postupně se mezi původními členy strany a anarchokomunisty prohlubovaly rozpory, které vyvrcholily v březnu 1923, kdy bývalí anarchokomunisté hlasovali proti vládnímu návrhu na ochranu republiky a odmítali návrat k původnímu názvu strany. Za to byli vyloučeni ze strany. Přibližme se blíže jejich osudy:
Václav Draxl
Pracoval jako horník. Organizoval hnutí bezvěrců (ateistů). Byl šéfredaktorem Hornických listů. Za I. světové války byl zatčen a odsouzen za velezradu k dvaceti letům těžkého žaláře. Po vyloučení ze strany odešel do ČSSD.
Luisa Landová – Štychová
Do FČA vstoupila na podnět Bohuslav Vrbenského. Po vyloučení ze strany vstoupila do KSČ, za níž byla v letech 1925 – 1929 poslankyní.
S.K. Neumann
Významný český básník, který se vždy pohyboval okolo anarchistů. Po vyloučení ze strany, odešel do KSČ; odkud byl, jako řada jiných, vyloučen po V. sjezdu, kdy se k moci dostala Gottwaldova klika.
Bohuslav Vrbenský
Jeden ze zakladatelů Federace českých anarchistů. V letech 1914 – 1917 internován rakouskými úřady, kde se sblížil s Emilem Špatným. Po volbách v roce 1920 se stal předsedou stranického klubu. Po vyloučení ze strany založil Neodvislou socialistickou stranu dělnickou, které i předsedal. V roce 1925 vstoupil do KSČ. V letech 1934 – 1939 zastával funkci předsedy přátel SSSR. V letech 1936 – 1939 byl náměstkem pražského primátora Petra Zenkla. Počátkem nacistické okupace byl krátkou dobu vězněn a po propuštění (kdy nebyl propuštěn jediný člen strany) emigroval do SSSR, kde začal spolupracovat s Gottwaldovou skupinou. V Moskvě v listopadu 1944 zemřel.
V první prozatímní vládě (14.11. 1918 – 6.7. 1919) měla strana tři ministry:
Václav Klofáč Ač pacifista se stal ministrem obrany.
Jiří Stříbrný Zastával post ministra pošt a telegrafů.
Bohuslav Vrbenský Ministr výživy lidu.
Podle první ústavy samostatného Československa z roku 1920, předepisovala ústava dvoukomorový parlament, složený z dolní komory – Poslanecké sněmovny, která čítá 300 poslanců, a z horní komory – Senátu se 150 senátory. Šlo i jedny z prvních voleb na světě kde měly volební právo i ženy.
Poslanci byli voleni na 6 let. Kandidátem mohl být každý občan starší třiceti let a volit mohl každý občan starší 21 let. Z celkově předpokládaných 300 poslanců bylo voleno pouze 281. Zbytek byl rezervováno pro Těšínsko a Podkarpatskou Rus a jeden mandát byl ponechán pro Hlučínsko. Volby na Podkarpatské Rusi proběhly dodatečně až v roce 1924, na Těšínsku dokonce vůbec neproběhly. Původní zákon také počítal se 4 mandáty pro československé legionáře. Kvůli problémům se sestavováním legionářských seznamů byly tyto volby odkládány až na 5. června 1921. Nakonec byla podána jen jedna kandidátní listina, a to samotné Československé obce legionářské.
Členem Senátu mohl být zvolen každý občan starší 40 let, a to na osmiletý mandát. Aktivní volební právo náleželo občanů starším 26 let. Do poslanecké sněmovny se dostali zástupci neuvěřitelných 17 stran, což zapříčinilo neustále střídání vlád které ochromovaly fungování státu. Volby vyhrála ČSSD, a začal rychlý nárust hlasů pro národnostní strany, především německých, maďarsko německých a slovenských. Strana skončila s 8,1% a 27 poslanci. Přibližme si některé:
Josef Knejzík
Od roku 1901 pracoval jako novinář pro list Pokrok. V roce 1903 se na žádost V. Klofáče přestěhoval do Přerova, kde byl v roce 1907 zvolen za stranu do přerovského zastupitelstva. V roce 1909 se přestěhoval do Předmostí, kde byl od roku 1919 celých 23 let starostou. Poslancem se stal v roce 1924 po odstoupení Jana Pelikána. V poslanecké sněmovně působil až do roku 1931, kdy rezignoval, aby se mohl věnovat práci v Předmostí.
Václav Sladký
Byl středočeským učitelem v Benešově a poté v Opavě. V letech 1918 až 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V roce 1920 by zvolen poslancem v prvních volbách a byl jím až do roku 1935, kdy byl zvolen senátorem.
Igor Hrušovský
25. května 1919 se na sjezdu v Bratislavě ustavila slovenská organizace strany. Igor Hrušovský se stal jejím předsedou. Přestože měl blízko k anarchokomunistům, oproti Vrbenskému a spol., ve straně zůstal. Profiloval se jako čechoslovakista a odpůrce slovenského autonomismu. V dopise T.G. Masarykovi odhadoval, že dojde ke splynutí obou národů. Když v roce 1928 Vojtech Tuka formuloval svou úvahu o vypršení československé moci na Slovensku, patřil Hrušovský mezi poslance, kteří obvinili Tuku z vlastizrady. Poslancem byl až do roku 1936, kdy pod tlakem slovenské části strany podal demisi.
Karel Moudrý
Během I. světové války patřil do kruhu realistů blízkých T.G. Masarykovi a jeho exilové skupině. V letech 1918 – 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. Od roku 1924, kdy rezignoval Josef Sajdl, zasedal v parlamentu až do jeho zrušení v roce 1939. Ve třicátých letech byl generálním tajemníkem strany.
Josef Patejdl
Vystudoval práva na Univerzitě Karlově. Za I. světové války padl do ruského zajetí a stal se předním organizátorem Československých legií. Po vzniku republiky zakládal Československou obec legionářskou, které předsedal celou I. republiku. Patřil k levicovému křídlu okolo Vrbenského, ale ve straně zůstal. Poslancem byl od roku 1920 až do zrušení parlamentu v roce 1939. Za okupace zatčen a 7. října 1940 zemřel v Dachau.
Josef Netolický
V roce 1914 se v doplňovacích volbách po Karlu Švihovi stal poslancem Říšské rady. Mandát ztratil 30.května 1917 na základě pravomocného rozsudku z 26. října 1916. V lednu 1916 byl zatčen v rámci razie rakousko-uherských úřadů proti předním národně sociálním politikům. Společně s ním byl zatčen i Jan Vojna a Václav Choc. Důvodem byl nález jmen dotčených politiků v poznámkách T.G. Masaryka o poradách s domácím odbojem. V letech 1918 – 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo a držel si ho až do zrušení parlamentu v roce 1939. V letech 1918 - 1920 a 1927 - 1931 byl starostou v Chlumci, v jehož zastupitelstvu působil od roku 1907.
Jan Záhorský Byl profesorem stavební mechaniky na ČVUT. Poslancem byl od roku 1924 – 1935. Jeho syn Bohuš Záhorský byl významný český herec.
Ve volbách v roce 1925 získala strana 8,06% a s 28 poslanci skončila jako pátá. Nově vzniklá KSČ skončila druhá s 13,2%. Do parlamentu se dostalo 13 stran. Připomeneme pár našich poslanců:
Hugo Bergman
Profesí byl poštmistr. Poslancem byl od roku 1923 až do zrušení parlamentu. Zároveň byl i starostou v Brandýse nad Labem.
Josef Lanc Vyrůstal jako sirotek. Od 16 let pracoval na Mostecku jako havíř na dole Julius II. Poslancoval až do zrušení parlamentu 1939. Zajímavostí je, že Lanc měl inspirovat k provedení atentátu na Heydricha v lokalitě, kde byl skutečně uskutečněn. Z terasy jeho vily v ulici Na Pomezí totiž pravidelně viděl Heydrichovu limuzínu mířící na Pražský hrad. V rozhovoru který vedl s Janem Zelenkou – Hajským (člen strany) a Romanem Houskou, měl Lanc prohlásit: „Tady by stačila jedna rána a byl by v prčicích.“
Pro informaci jak těžké bylo vytvořit vládu, uvedeme všechny vlády za toto období, i ty kde naši zástupci nefigurují.
František Veselý
Po vystudování práv pracoval jako advokát v Benešově. Jako příznivec hnutí pokrokářů patřil mezi ty Masarykovy blízké (dělal mu právního zástupce), kteří ho přemlouvali, ať pokrokové hnutí zformuje v politickou stranu. Roku 1900 byla skutečně Realistická strana založena. V roce 1912 se přejmenovala na Československá strana pokroková. 20. září 1914 jmenoval T.G. Masaryk Veselého zástupcem Přemysla Šámala v „České mafii“. V letech 1918 – 1920 zasedal za pokrokáře v Revolučním národním shromáždění. V lednu 1920 se konal likvidační sjezd Československé strany pokrokové, na kterém rozhodl poslední předseda Otakar Krouský o fúzi s národními sociály. Ve volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo, který držel až do roku 1935.
Ferdinand Heidler
Vystudoval práva v Praze a Vídni obchodní vědy v Kolíně nad Rýnem. V letech 1906 až 1909 vyučoval národohospodářství na Obchodní akademii v Praze. V roce 1918 se stal ředitelem České cukerní komise. Je autorem Příručky národního hospodářství. Po odchodu z vlády se věnoval obchodu s obilím.
Alois Tučný
Vyučený typograf. Už v roce 1912 se stal tajemníkem ústředny Československé obce dělnické, odborové organizace napojené na stranu. V této funkci vydržel až do roku 1939. V letech 1918 - 1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecký mandát, který si podržel až do zániku parlamentu v roce 1939. Byl členem několika vlád.
Emil Franke
Se narodil v rodině železničáře. Po vystudování gymnázia absolvoval univerzitní studia v Praze, Vídni a Berlíně. Politicky se ve straně začal angažovat ke konci I. světové války. V roce 1926 byl na sjezdu předseda rozhodčí komise, která posuzovala spor okolo Jiřího Stříbrného. Byl spoluautorem akčního programu strany z roku 1931. V letech 1918 – 1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění. V roce 1920 byl zvolen poslancem a byl jím až do zrušení parlamentu v roce 1939. Byl několikanásobným ministrem československých vlád.
Staňte se členem NSS! Jsme společenství lidí jejichž cílem je navrátit Českou republiku tam kde byla – mezi nejúspěšnější státy světa. A to bez schopných lidí nikdy nedokážeme!
