Čestmír Čejka 

Byl jeden z účastníků studentského pochodu na Hrad 23.února 1948. V roce 1950 v jednom z následujicích procesů, v souvislosti s procesem s Miladou Horákovou, byl jako člen ilegální skupiny Eduard  v procesu Zdeněk Slavík a spol. odsouzen Státním soudem k 17 letům vězení. Díky amnestii byl v roce 1960 propuštěn, aby za pouhé dva roky byl  opět odsouzen v politickém procesu Pavel Burian a spol. Propuštěn byl v roce 1964. V roce 1990 se stal předsedou NSS a v letech 1990 – 1991 zastával funkci náměstka primátora.

Zdeněk Slavík (1922 – 2005)

Patřil mezi zakládající členy NSS. V procesu Zdeněk Slavík a  spol, bylo obžalováno 33 osob. Z nichž bylo nakonec odsouzeno 31 lidí. Hlavní líčení se konalo 10 - 12. července 1950 (pouhých 13 dní po zavraždění Milady Horákové). Zdeněk Slavík byl soudem odsouzen za  velezradu a vyzvědačství na doživotí. Byl propuštěn v roce 1960 v  rámci rozsáhlé amnestie. V roce 1968 uprchl do Kanady. Téhož roku byl zvolen do čela Organizace bývalých československých politických vězňů v exilu.  Byl mezi prvními  národními socialisty který se vrátil z exilu. ( Zdeněk Slavík na I. sjezdu NSS)

Josef Lesák (21.10.1920 -28.7.2009) 

Při květnovém povstání v roce 1945 bojoval na pražských barikádách. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal za národní socialisty nejmladším poslancem. Byl jedním z hlavních organizátorů dvou protikomunistických studentských pochodů na Hrad. Patřil mezi pět studentů které 23. února přijal prezident Edvard Beneš. O dva dny později zasáhl proti studentům pohotovostní pluk SNB. Po únoru byl vyloučen z poslaneckého klubu a ze studií na Vysoké škole politické a sociální. V červnu 1949 byl odeslán do tábora nucených prací na kladenském dole Zápotocký. V roce 1988 založil ilegální Klub Milady Horákové. V únoru 1990 byl kooptován do České národní rady. V březnu 1990 byl starými národními socialisty navržen na předsedu Československé strany socialistické s požadavkem aby se strana vrátila k předúnorovému jménu. Bohužel se stal pouze místopředsedou strany a strana se nevrátila k svému předúnorovému jménu. Předsedou se stal Jiří Vyvadil a strana díky jeho neschopnosti se nedostala do parlamentu. Jiří Vyvadil, po nepovedených volbách, nechal odposlouchávat staré národní socialisty a začalo jejich vylučování ze strany.. Strana se rozštěpila a vznikla Národně sociální strana.  

František Přeučil  (9.10. 1907 – 19. března 1996)

Je dalším významným předúnorovým národním socialistou, který stál u zrodu NSS. Před druhou světovou válkou se angažoval v Československé živnostensko-obchodnické straně středostavovské. Podílel se na protinacistickém odboji jako spolupracovník generála Karla Kutlvašra. Po roce 1945 se stal členem Československé strany národně socialistické. V letech 1945 – 1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění. Během únorového převratu patřil k protikomunistické části strany, která byla  komunisty pronásledována. V listopadu 1949 byl zatčen a v politickém procesu s Miladou Horákovou byl odsouzen „za protistátní činnost a snahu o svržení lidové demokratického zřízení“ k trestu těžkého žaláře na doživotí. V roce 1963 byl podmíněně propuštěn. Zemřel tragicky ve spánku, když uhořel ve svém domě.

Vladimír Šolc (25.9. 1907 . 31.1. 1998) 

Syn tajemníka Československé strany národně socialistické a senátora za tuto stranu. Od roku 1946 člen ústředního výboru Československé strany národně socialistické a náměstek pražského primátora. Poprvé zatčen  25.února 1945 V roce 1954 byl  odsouzen na čtyři roky vězení. Propuštěn po roce díky amnestii.  Spoluzakládal Klub Milady Horákové. Později se stal předsedou a čestným předsedou klubu.

Růžena Košková, provdaná Krásná ( 22.6.1921 – 13. 7. 2012) 

Vstoupila do Československé strany národně socialistické. Během okupace byla nuceně nasazená. Po válce se stala krajskou tajemnicí strany v Liberci. Po únoru musela tuto funkci opustit. Zatčena byla těsně před vánoci 1949 ve svém zaměstnání Sklo a porcelán Liberec. Byla obviněna, že se po únorovém převratu ilegálně stýkala s bývalými členy Československé národně socialistické strany a že pořádala ve svém bytě tajné schůzky. Za trestný čin velezrady a vyzvědačství  byla odsouzena k trestu 22 let. Na základě amnestie byla propuštěna v roce 1960. Nejlepší ženská léta strávila  jako nuceně nasazená a v komunistických věznicích, proto neměla děti. Naštěstí se v roce 1961 vdala za politického vězně Františka Krásného a vyvdala dceru. V roce 1965 byla obviněna za pobuřující řeči na pracovišti proti Československé socialistické republice. Ale protože si svědci protiřečili, byla zproštěna obžaloby. Opustila zaměstnání a odstěhovala se do Prahy. V roce 1985 se do Liberce vrátila. Po Listopadu spoluzaložila libereckou pobočku Konfederace politických vězňů. Byla zakládající signatářkou Pražské deklarace o svědomí Evropy a komunismu. Byla poslední předsedkyní NSS a byla pověstná svým nekompromisním ostrým jazykem.